Od tréninku zvířat k leadershipu

Příběh o učení, které mění víc než jen chování.

Co kdybych vám řekla, že některé z nejdůležitějších věcí o vedení lidí jsem se naučila od zvířat?

Od koní, kteří se báli veterinárního ošetření. Od psů, kteří se s nadšením učili nové dovednosti. A také od zvířat, o kterých si mnozí myslí, že je téměř nemožné něco naučit.

V moderním tréninku zvířat totiž existuje fascinující svět, který většina lidí vůbec nezná:  Svět, ve kterém není potřeba zvíře přemáhat, zastrašovat nebo trestat za chyby, abychom ho něco naučili. Svět, ve kterém se učení může stát činností, kterou zvíře samo aktivně vyhledává. A svět, ve kterém dokážeme prostřednictvím promyšleného tréninku naučit nejrůznější druhy zvířat překvapivě složité dovednosti.

Slepici můžeme naučit rozlišovat barvy a tvary. Psa spolupracovat při stříhání drápků. Koně dobrovolně si vzít odčervení nebo jiné léky a spolupracovat i při tak nepříjemných veterinárních úkonech, jako jsou například injekce.

A nejsou to jen efektní triky. Jsou to dovednosti, které mohou zásadně změnit kvalitu života zvířat.

Učení jako cesta osobního růstu

Čím déle jsem se věnovala učení zvířat, tím více jsem si začala všímat, jak hluboce tyto principy ovlivňují také moje vlastní přemýšlení. Nejen o tréninku zvířat, ale také o komunikaci. O vztazích. O spolupráci. O tom, jak přistupujeme k chybám a úspěchům. A také o tom, čemu věnujeme svou pozornost.

A postupně jsem si začala klást podobné otázky i v každodenním životě: Čeho si všímám? Co oceňuji? Jaké chování svými reakcemi podporuji? Pokud neustále upozorňuji na chyby, ale přehlížím pokrok, jakou zkušenost tím druhému vytvářím? Pokud někomu říkám, že má být samostatný, ale pokaždé mu odeberu možnost rozhodnout, co ho vlastně učím?

Začala jsem si uvědomovat, že naše každodenní reakce nejsou jen odpověďmi na chování druhých. Jsou také součástí prostředí, ve kterém se druzí učí. A že pozornost věnovaná pokroku může proměnit nejen způsob, jakým učíme, ale i to, jak vnímáme lidi kolem sebe. Neznamená to přehlížet problémy. Znamená to nepřehlížet úspěchy.

A pak se mi v mysli objevila otázka:

"Proč věnujeme tolik pozornosti tomu, jak efektivně a eticky učit zvířata, ale při vedení lidí někdy zapomínáme na stejné základní principy učení?"

Proč očekáváme, že nový zaměstnanec zvládne složitý úkol, aniž bychom mu pomohli osvojit si jednotlivé dovednosti? Proč někomu opakovaně vysvětlujeme, co dělá špatně, ale nedokážeme přesně popsat, jak má vypadat úspěch? Proč si myslíme, že všechny motivují stejné odměny? A proč někdy považujeme strach z chyby za nezbytnou součást disciplíny?

Přitom dnes víme, že učení může vypadat jinak.

Můžeme mít vysoké nároky a současně vytvářet podmínky, ve kterých je lidé dokážou naplňovat.

Právě v tomto propojení jsem objevila směr, který vám teď chci představit.

Od tréninku zvířat k rozvoji lidí

Rozhodla jsem se přenést to nejcennější ze své dlouholeté praxe a znalostí vědy o učení do vzdělávání lidí.

Ne proto, že bych chtěla trénovat lidi stejným způsobem jako zvířata :)

Lidské učení, motivace a spolupráce mají své vlastní sociální, psychologické a kulturní souvislosti. Autonomie, důvěra, smysluplnost a spravedlivé zacházení jsou pro kvalitní vedení zásadní.

Ale právě propojení poznatků z různých oblastí nám může pomoci podívat se na známé problémy úplně novým způsobem. A někdy je nejlepším způsobem, jak něco pochopit, zažít to na vlastní kůži.

Leadership, který učí úspěchem

Představte si vedoucího, který

  • dokáže jasně vysvětlit, co očekává
  • rozpozná, kdy jeho zaměstnanec potřebuje větší výzvu a kdy naopak menší krok.
  • si všímá pokroku, místo aby čekal pouze na chyby.
  • ví, že motivace není univerzální recept, a zajímá se o to, co je důležité pro konkrétního člověka.
  • dokáže poskytnout zpětnou vazbu bez ponižování.
  • se při neúspěchu neptá jen: "Co jsi udělal špatně?"
  • Ale také: "Co můžeme změnit, aby se ti příště dařilo lépe?"

Takový přístup není o bezbřehé pochvale, snižování nároků ani o odměňování každé maličkosti. Je o schopnosti vědomě rozvíjet dovednosti, podporovat motivaci a vytvářet podmínky pro samostatnost a odpovědnost. Je o vedení, které nepoužívá strach jako hlavní nástroj. A o poznání, že úspěch není jen výsledkem učení. Úspěch může být také jeho prostředkem.

Zažít. Pochopit. Použít.

Ve svých programech propojuji vědecké poznatky o učení s praktickými experimenty a nácvikem konkrétních dovedností.

Vyzkoušíme si, jaké je učit se bez jasných instrukcí. Jaký rozdíl dokáže udělat dobře načasovaná zpětná vazba. Co se stane, když složitý úkol rozdělíme na malé kroky. A jak se mění naše zkušenost, když někdo dokáže rozpoznat a podpořit náš pokrok.

Každý účastník pracuje se svým vlastním cílem.

Může to být efektivnější zaučování zaměstnanců, lepší vedení pracovních schůzek, srozumitelnější zpětná vazba nebo rozvoj samostatnosti členů týmu.

Společně hledáme odpovědi na tři základní otázky:

  • Jak přesně vypadá úspěch?
  • Jak vytvořit cestu, na které je možné ho dosáhnout?
  • Jak podporovat pokrok způsobem, který je pro konkrétního člověka skutečně přínosný?

Účastníci si odnášejí nejen nové poznatky, ale také praktické nástroje:

  • Motivační kapsu
  • Plán malých úspěchů
  • Mapu zpětné vazby

Především však získávají zkušenost, kterou mohou okamžitě využít při své práci.

Pro ty, kteří chtějí vést jinak

Progam Leadership pozitivně je určený lidem, kteří učí, vedou a rozvíjejí ostatní.

  • Manažerům a vedoucím týmů, kteří chtějí rozvíjet schopnosti svých zaměstnanců bez zbytečného tlaku
  • Interním školitelům a mentorům, kteří chtějí efektivněji předávat zkušenosti
  • Sportovním trenérům, kteří hledají způsob, jak podporovat výkonnost, motivaci a dlouhodobý rozvoj svých svěřenců
  • Pedagogům, lektorům a koučům, kteří chtějí lépe porozumět procesu učení a rozšířit své praktické dovednosti
  • Organizacím, které věří, že kvalitní vedení lidí není jen otázkou výsledků, ale také způsobu, jakým jich dosahujeme

Co kdybychom začali učit jinak?

Více než deset let pomáhám zvířatům a jejich lidem učit se, spolupracovat a zvládat situace, které pro ně dříve byly obtížné nebo stresující.

Mnohokrát jsem viděla, jak velký rozdíl dokáže udělat jediný správně zvolený krok.Jak se z nejistoty může postupně stát porozumění. Jak se z obav může stát ochota spolupracovat. A jak se z učení může stát činnost, do které se druhý zapojuje rád.

Dnes chci tyto zkušenosti využít také ve světě lidí.

Ne, opravdu nechci učit manažery trénovat zaměstnance jako zvířata. Chci jim ukázat, kolik se toho můžeme naučit o dobrém vedení, když začneme skutečně rozumět učení.

Protože způsob, jakým druhé učíme, ovlivňuje mnohem víc než jejich výkon. Ovlivňuje jejich důvěru ve vlastní schopnosti. Ochotu zkoušet nové věci. Vztah k chybám. Samostatnost. A zkušenost, kterou si ze spolupráce s námi odnášejí.

A pokud dokážeme změnit způsob, jakým vedeme a učíme druhé, můžeme změnit také prostředí, ve kterém žijí, pracují a rozvíjejí se.

Nemusíme druhé tlačit k úspěchu. Můžeme se naučit vytvářet podmínky, ve kterých mají šanci uspět.

A to je cesta, na kterou vás zvu.

Chcete zjistit, co může Leadership pozitivně přinést vašemu týmu?

Připravuji praktické vzdělávací programy pro manažery, vedoucí týmů, školitele a další profesionály, kteří chtějí rozvíjet schopnosti druhých prostřednictvím vědecky podložených principů učení.

Pokud vás tento přístup zaujal, ráda s vámi proberu možnosti jeho využití ve vaší organizaci.

Pojďme společně hledat cestu k lepším výsledkům.