Tohle byl jeden z prvních článků, které jsem publikovala na svém původním blogu. Už si ani nejsem jistá, kdy to bylo, ale myslím, že v létě roku 2014. Protože asi nemusím říkat, že je tohle téma stále aktuální, rozhodla jsem se tenhle článek publikovat znovu i tady. :)
Letošní horka se podepisují i na zdraví mnoha domácích zvířat, koně nevyjímaje. Je známo, že koně snáší vysoké teploty hůře než lidé, a také u nich může snadněji dojít k přehřátí organismu.
Přehřátí je stav, kdy dojde k selhání mechanismů zabezpečujících výměnu tepla. Tělesné teplo se vytváří například svalovou prací. U koně se na teplo přemění neuvěřitelných 70 – 80% energie získané z potravy. Mezi nejúčinnější mechanismy, které "vyvětrají" teplo z těla ven, patří pocení a dýchání. Pokud regulační mechanismy selžou, organismus se přehřeje.
Přehřátí zpravidla provází zvýšená teplota, zvýšená dechová a tepová frekvence, rozšířené kožní cévy, pocení, slabost, únava, snížená výkonnost, zvýšené dechové úsilí, mohou se objevit i kolikové příznaky. K tepelnému poškození je nejcitlivější centrální nervový systém. U koně může dojít ke změnám chování. Charakteristická je apatie, deprese, ale kůň se může také jevit nervózní až excitovaný.
Přehřátí koně může být potenciálně život ohrožující stav – může pokračovat kolapsem zvířete a v krajním případě končit i smrtí.
K přehřátí dochází nejčastěji u koní, kteří pracují v horkém počasí (především, pokud je zároveň vysoká vlhkost vzduchu a regulace tělesné teploty pocením ztrácí na účinnosti) a dále u koní, kteří jsou dlouhodobě vystaveni přímému slunečnímu záření. Rizikovými faktory jsou náhlé namáhavé výkony (zvláště, pokud na ně kůň nebyl optimálně natrénován), dlouhotrvající zátěž a dehydratace koně. Ohroženi jsou také koně obézní, ve špatné kondici, nemocní a koně, kteří ještě nejsou na tyto podmínky dobře aklimatizovaní.
* Okamžitě přerušte fyzickou aktivitu koně.
* Zaveďte koně do stínu.
* Pokud je to možné, zajistěte proudění vzduchu.
* Monitorujte tělesnou teplotu koně (fyziologická tělesná teplota koně je do 38°C, při tělesné teplotě nad 39°C uvědomte veterináře, teplota vyšší než 42°C ohrožuje koně na životě!)
* Chlaďte koně! Nejlépe proudem vody z hadice, nebo políváním koně vodou z kýblů. Začněte u zadních nohou koně a přes záď postupujte dopředu. Nebojte se chladit opravdu intenzivně. Přes zátylek koně můžete přehodit namočený ručník. Užitečné může být i ledování koně. Led však nikdy nepřikládejte přímo na kůži (kromě končetin), ale zabalte ho například do ručníku.
* Během chlazení kontrolujte tělesnou teplotu každých 5 minut.
* Chlaďte, dokud se tělesná teplota nevrátí k normálu.
* Nabídněte koni vodu a elektrolyty (obojí ztratil pocením).
Dokázali byste svým koním poskytnout správnou první pomoc nejen při přehřátí? Naučte se to tady >>
Přesto, že tyto 2 stavy mají podobné projevy (například zvýšení tělesné teploty, zvýšení dechové a tepová frekvencé, slabost, atd.), je mezi nimi zásadní rozdíl.
Mechanismus a příčina vzniku těchto 2 problémů je odlišný. Horečka je fyziologický proces, kterým organismus bojuje proti infekci. Při horečce dochází k přenastavení regulačního centra v části mozku, která se nazývá hypotalamus, na vyšší teplotu, nutnou ke zničení patogenních mikroorganismů. Naopak přehřátí je patologický proces, který vzniká při selháním termoregulace.
Oba procesy mohou organismus poškodit: pokud totiž tělesná teplota stoupne nad 42°C, dochází nejen k poškození (denaturaci) bílkovinných struktur infekčních mikroorganismů, ale také k poškození buněk koňských orgánů (jejichž základní stavební jednotkou jsou rovněž bílkoviny).
Pokud venku panuje tropické počasí, pracujte se svým koněm rozumně. Sledujte odpovědi jeho těla na práci, kterou po něm požadujete (nadměrné pocení, usilovné dýchání s rozšířenými nozdrami, naběhlé kožní cévy, slabost a podobně). Po práci koně ochlaďte. Myslete i na to, jak kůň tráví čas v době, kdy s ním nepracujete: vždy mu dopřejte celodenní neomezený přístup k nezávadné vodě a možnost schovat se do stínu.
Tohle byl jeden z prvních článků, které jsem publikovala na svém původním blogu. Už si ani nejsem jistá, kdy to bylo, ale myslím, že v létě roku 2014. Protože asi nemusím říkat, že je tohle téma stále aktuální, rozhodla jsem se tenhle článek publikovat znovu i tady. :)
V předchozích článcích jsem nastínila, že na to, jak koně reagují na veterináře, má do jisté míry vliv také proces učení. Každá interakce s prostředím (do kterého patří i lidé, kteří se kolem toho konkrétního koně pohybují) má potenciál něco koně naučit. Kůň se učí téměř neustále. Procesy učení nevypneme tím, že vyhlásíme konec tréninkové lekce,...
Způsoby, jakými se koně učí, komunikují s námi a vůbec, způsoby, jakými chápou svět jsou i v dnešní době stále opředeny mnoha mýty. Některé z nich se podařilo díky výzkumu koňského mozku a procesů učení objasnit. Další se ale stále tradují, předávají se z generace na generaci a často nám brání ve skutečném pochopení a efektivním řešení nežádoucího...
