O tom, že zvíře se může naučit při ošetřování dobrovolně spolupracovat, a že je to úžasný způsob, jak zvířata ošetřovat v menším stresu, bezpečně a tak, aby si vytvořila pozitivní zkušenost (aspoň v rámci možností), jste už nejspíš slyšeli. Minimálně ode mě. Pojďme se teď na to téma podívat podrobněji. Co je to vlastně spolupracující zvířecí pacient a co z toho máme my?
jak koni vysvětlit, o co při veterinárním ošetření jde, a že nedává smysl se mu bránit?" To byla otázka, která mi začala vrtat hlavou, no, už přesně nevím kdy. Ale určitě to bylo někdy na začátku studia veterinární univerzity, kdy jsem začínala chodit na nepovinné praxe. Od začátku jsem se chtěla věnovat výhradně koňské medicíně, takže mě tehdy ještě nenapadlo uvažovat o tomhle tématu v souvislosti s různými druhy zvířat.
Kolem koní se pohybuji celý život. Řadu let jsem si přivydělávala prací ve stájích a tréninkem koní a jezdců. S koňmi, kteří nemají rádi veterináře, jsem se setkávala už dávno předtím, než jsem začala veterinu sama studovat.
Pokud se pohybujete u koní, tak asi sami víte, že ne všichni koně reagují na veterináře (nebo člověka, který se jim chystá třeba ošetřit ránu) zrovna nadšeně. Někteří se ošetření tak urputně brání, že je práce s nimi nebezpečná a péče o jejich zdraví je nutné zredukovat na nezbytné minimum.
Kromě toho nespolupráce koně každý úkon protahuje. Někdy jsem strávila čtvrt hodiny jen tím, že jsme s majitelem vymýšleli, jak to zařídit, jak koně obelstít, aby bylo možné ho ošetřit a zároveň se obejít bez zranění.
Chtěla jsem svým pacientům poskytovat kvalitní péči se vším všudy. Tedy i s tím, že je můj přístup nebude zbytečně stresovat a já nebudu muset používat zbytečný nátlak a násilí, abych je zvládla ošetřit. Takový přístup by navíc zhoršoval jejich obrannou reakci při každé mojí další návštěvě. Ano, to je to semínko, které nevědomky zaséváme pokaždé, když náš způsob zacházení zvíře stresuje. Proto jsem začala přemýšlet o tom, jestli by nebylo možné naučit koně nějak spolupracovat.
Vždyť je přece možné koně naučit tolik různých "triků" - od samoúčelných cirkusových triků až po prvky vysoké jezdecké školy. Když se policejní koně naučí nereagovat na střelbu a davy na demonstracích, proč by je měla rozhodit injekce, nebo odčervení?
Tak jsem začala při ošetřování svých pacientů postupovat podobně jako při tréninku mladých koní. Ti se také nejdříve musí naučit tolerovat sedlo, váhu jezdce a naučit se co znamenají jednotlivé pomůcky, než se na nich příjemně svezete. A ono to fungovalo! Koně reagovali na ošetření i na mé další návštěvy naprosto v klidu!
Stejně jako první kontakt se sedlem, může být i veterinární ošetření pro řadu koní neznámá a poněkud nepříjemná situace. A úplně stejně, pokud postupujeme v klidu, systematicky, krok za krokem, si koně na tuto situaci mohou zvyknout.
Jak asi tušíte, stejně jako každý nositel nových myšlenek, jsem se nesetkala vždycky s úplným pochopením. 😉 Proč učit koně spolupracovat při veterinárních úkonech, když existují fixační prostředky, koně je možné přispat, nebo prostě nějak zpacifikovat? Proč si zbytečně komplikovat práci? Proč se tím zbytečně zdržovat?
Na to mám jednoduchou odpověď: Není to tak, jak se zdá. Mnoho koní si vypěstuje obrannou reakci už na pokus o fixaci. Aby bylo možné koně sedovat (přispat), musíme být schopni dát mu injekci do svalu, nebo ještě lépe – do žíly. I to může být dost velký problém, pokud kůň netoleruje injekce. Navíc průběh sedace, nebo anestézie u vystresovaného koně často není zrovna spolehlivý a předvídatelný.
Také si často si komplikujeme práci právě tím, že koně nevědomky učíme nespolupracovat. Kůň se totiž při veterinárním ošetření učí úplně stejně jako při jakékoliv jiné tréninkové lekci. Proces učení probíhá neustále, jen se s ním často nepočítá.
POKUD SE NÁM PODAŘÍ DO TAJŮ KOŇSKÉHO UČENÍ TROCHU PRONIKNOUT, NEJEN ŽE BUDEME UMĚT POSTUPOVAT PŘI OŠETŘENÍ TAK, ABY SE KŮŇ NEVYSTRESOVAL A NEZAČAL SE BRÁNIT, ALE MŮŽEME HO DOKONCE NAUČIT SPECIFICKÉ CVIKY, KTERÉ OŠETŘENÍ USNADNÍ.
Myšlenka vytvořit projekt týkající se spolupráce koňského pacienta při ošetřování, se začala rýsovat až potom, co jsem zjistila, že v řadě zoologických zahrad po celém světě probíhá specializovaný trénink zvířat, který má usnadnit jejich ošetřování. Tento trénink je založený na pozitivní motivaci – práci za odměny, bez nátlaku a korekcí.
Do té doby jsem neochotně přijímala myšlenku, že s některými koňmi to fakt po dobrém nepůjde. Že jsou prostě koně, kteří nesnáší veterináře a hotovo. Nedá se s tím nic dělat, jen se modlit, aby se jim nic nestalo. (A když se stane, tak aby se pak nestalo něco nám, až je půjdeme ošetřovat...)
Ale když jsem pak viděla na videu tygra a další divoká zvířata, perfektně naučená spolupracovat při veterinárních úkonech, přišlo mi celkem směšné hledat výmluvy, proč tohohle koně a tamtoho koně není možné v klidu ošetřit. Prostě to nějak jít musí... A taky, že to šlo!
Na tomto prehistorickém videu můžete posoudit sami ↓
Veterinární medicína se neustále vyvíjí. Stejně tak i trénink a každodenní péče o koně. Podle mě by se měl stejným způsobem vyvíjet i způsob, jak zacházíme s koňmi během ošetřování. Kromě životní pohody koní jde i o naši bezpečnost. Mimochodem, věděli jste, že podle jedné studie je povolání koňského veterináře nejnebezpečnější civilní profesí vůbec? Ale o tom třeba jindy...
Trénink koně ke spolupráci při ošetřování může velmi výrazně zvýšit bezpečnost majitele i veterináře během ošetřování. Navíc je tento typ tréninku pro koně navíc skvělým cvičením mozku, které mu mimo jiné pomáhá lépe se soustředit a řešit problémy jinak než útěkem, a zároveň i výbornou prevencí nudy a vzniku stereotypního chování. Protože není náročný na pohyb, hodí se i pro koně v klidovém režimu a v rekonvalescenci.
A jak jste na tom vy? Máte doma přirozeně spolupracujícího koňského pacienta, nebo spíš toho nespolupracujícího? Přemýšleli jste někdy o tom, že byste svého koně chtěli naučit lépe zvládat veterinární ošetření?
Tohle byl jeden z prvních článků, které jsem publikovala na svém původním blogu. Už si ani nejsem jistá, kdy to bylo, ale myslím, že v létě roku 2014. Protože asi nemusím říkat, že je tohle téma stále aktuální, rozhodla jsem se tenhle článek publikovat znovu i tady. :)
V předchozích článcích jsem nastínila, že na to, jak koně reagují na veterináře, má do jisté míry vliv také proces učení. Každá interakce s prostředím (do kterého patří i lidé, kteří se kolem toho konkrétního koně pohybují) má potenciál něco koně naučit. Kůň se učí téměř neustále. Procesy učení nevypneme tím, že vyhlásíme konec tréninkové lekce,...
Způsoby, jakými se koně učí, komunikují s námi a vůbec, způsoby, jakými chápou svět jsou i v dnešní době stále opředeny mnoha mýty. Některé z nich se podařilo díky výzkumu koňského mozku a procesů učení objasnit. Další se ale stále tradují, předávají se z generace na generaci a často nám brání ve skutečném pochopení a efektivním řešení nežádoucího...
